Ačkoliv je Říše divů nevyzpytatelná, naši velitelé zde žili celý život, tudíž přibližně znají cestu do paláce. Šklíba nám poradil zkratku, která se ovšem ukázala jako zbytečná zacházka. Namísto paláce jsme narazili na Říši snů, ve které jsme potkali Kloboučníka. Ten nám poradil, jak se znova vzbudit a předal nám nějaký přebytečný předmět, který měl zrovna u sebe. Po návratu z Říše snů jsme konfrontovali Šklíbu s tím, proč nás posílá na špatná místa, když tak spěcháme. Ten nám pouze sdělil, že jsme vypadali unaveně. Šklíbu ale mnohem více zaujalo, co jsme získali od Kloboučníka. Prý se jedná o korunovační klenot, bez kterého nemůžeme usednout na trůn. Proč nám to neřekl dříve? Musíme si na Šklíbu dávat pozor. Další den se nám po táboře potuloval náhodný poutník, vypadal vcelku neškodně, dokud jsme mu neukázali naše dosavadní korunovační klenoty. V tu chvíli spěšně odešel a vzápětí nás napadl s celým vojskem. Pochopili jsme, že se jedná o generála, ale co má s námi za problém? Chtěl nám snad ukrást naše korunovační klenoty? Nesmíme se nechat rozhodit, pokračujeme dál k paláci. Večer jsme se přiblížili k labyrintu a díky rituálu se strážci, jsme vstoupili dovnitř. Labyrint má na nás velmi silné účinky. Přeházeli se nám vedoucí v týmech. Při obědě jsme se museli krmit navzájem. Po obědě byla vyhlášena večerka. A odpoledne starší děti nahradily vedoucí. Večer jsme se naštěstí dostali k východu z labyrintu a vyšli jsme ven. Avšak za labyrintem na nás čekalo ozbrojené vojsko. Zbraně u nás měli jen a pouze instruktoři, kteří vojsko drželi tak tak, aby nás uchránili. Najednou se objevil Šklíba a rychle vytvořeným portálem nás dostal pryč. Jenomže instruktoři zůstali bojovat, budeme se muset vrátit a zachránit je. Jenže kde jsme se to ocitli teď? Zpátky na začátku labyrintu. Procházení labyrintem podruhé nebudeme riskovat, raději ho obejdeme. Sice delší cestou, ale snad se nám po cestě nic nestane.
