Strážci labyrintu nám sdělili, že kolem labyrintu vedou tři cesty, tudíž jsme se rozdělili na skupiny dle náročnosti trasy. Není čas ztrácet čas, vyrazili jsme hned ráno. Putovali jsme cestou necestou, přes kopce a hory, bludné kořeny a skrz pavučinami omotané husté lesy. Brodili jsme se kalužemi, které nám sahaly po kolena, déšť nepřestával a plachty protékaly. Náš cíl je jasný, zachránit naše janky, získat zbývající korunovační klenoty a v neposlední řadě – usednout na trůn. Po třech dnech a dvou nocích jsme došli k našemu cíli. Utábořili jsme se kousek od základny nepřátelského vojska. Jelikož jsme po moudrém zvážení usoudili, že doopravdy nemáme šanci je porazit, rozhodli jsme se proplížit. Koneckonců proč bychom s nimi ztráceli čas, náš cíl je palác. Tábořiště jim bránili sfingy aktivované zvukem, museli jsme tedy být velmi obeztřetní. Když se nám podařilo proniknout dovnitř, zbývalo jen osvobodit janky a vzít nohy na ramena. Úspěšně jsme se dostali za labyrint v plném počtu a pokračujeme k trůnu, snad už nám nikdo nezkříží cestu.
