Zanedlouho po našem shledání s instruktory se nám do tábořiště přimotal další poutník, tentokrát to byla bíle oděná žena vypadající jako duch. Sdělila nám, že se dozvěděla od kupce, že sbíráme korunovační klenoty. To nás zaujalo, zeptala se, jestli bychom chtěli směnit další. Samozřejmě že ano, bude to prý ale nebezpečná mise. Vydali jsme se na ni postupně po týmech. Avšak zjistili jsme, že to byla past. Ať už byla ta osoba kdokoli, nepřála nám nic dobrého. Zavedla nás do Říše duchů, kde jsme si museli najít cestu ven pomocí mrtvých duší – jinak bychom tam zůstali navěky uvězněni. Když jsme Šklíbovi pověděli, co se nám stalo. Nelíbilo se mu, že jsme narazili už na druhého nepřítele, o kterém vpodstatě nic nevíme. Rozhodl, že bychom si o nich měli něco zjistit – ať víme proti komu stojíme. A světe div se, jmenují se stejně, to musí něco znamenat. Po chvilce přemýšlení jsme došli k závěru, že je to ona mrtvá královna. Ta, která zemřela ve válce. Očividně chce zpátky na trůn. Pomáhá jí prý její generál. Jak jsme později zjistili, její bratr Izidor. Díky Šklíbovi se nám podařilo ještě ten den získat další předmět, naše šance vypadají slibně, už máme čtyři z šesti. Další den nás zbrzka probudilo vojsko, naštěstí jsme měli pozorné karty na hlídce, které okamžitě vzbudili zbytek tábora. Ani to nám ale nepomohlo, vojsko protrhlo naši formaci a podařilo se jim ukrást jeden z našich tvrdě vybojovaných klenotů. Nevěděli jsme, co si počít, museli jsme najít toho, co se vyzná v Říši divů nejlépe a je aspoň trochu na naší straně – Šklíbu. Nebyl však nikde k nalezení, schovával se někde ve svém brlohu. Když jsme ho nalezli, prosili jsme ho o pomoc, ale jediné co zvládl udělat, bylo vytvořit portál, aby nám ukázal, kde se náš předmět nachází teď. A co jsme neviděli, královna a generál, dva zbývající klenoty a ten jeden co nám odcizili. Teď mají oni tři, stejně jako my. Šklíba nás ujistil, že není třeba panikařit, Královna nemá více než polovinu klenotů, tudíž vrátit se k životu ani ke trůnu nemůže. Poradil nám, abychom si pospíšili do paláce a počkali si na ně.
Neotáleli jsme a vydali se k paláci. Před branami paláce jsme vyčkávali nepřátelské vojsko, které se nám naštěstí podařilo předběhnout. Když přišli, byli jsme připraveni. Postavili jsme barikády, vyvěsili své vlajky, do předních linii nastoupili bojovníci a naše válečná formace byla silnější než kdy dřív. Nebyl to jednoduchý ani krátký boj. Snažili jsme se především zabít královnu, avšak to se nám podařilo až po pádu generála. Zřejmě se její schopnost proniknout do světa živých z části vázala na jejího bratra. Už jsme chtěli oslavovat, ale tu někdo zakřičel. „Co když obživne znovu?“ Otočili jsme se na Šklíbu. Ten řekl, že nejlepší řešení bude pohřbít to, co mrtvému nedalo spát. Což jsou pro královnu ony korunovační klenoty. Když je ale pohřbíme, jak určíme vládce? A když to neuděláme…? Nakonec jsme vytáhli rýče a rozhodli se zanechat tuto otázku na později. V paláci jsme se poté domluvili na volbách, díky kterým určíme dalšího panovníka.
Nový panovník nám uspořádal casino na oslavu začátku jeho vlády. Ikdyž jsme měli vítěze, karty se mezi sebou domluvili, že Říši divů budou vládnout rovnocenně a navzájem dají na své rady. Nastaly bujaré oslavy a jediné co ještě stálo před námi, byla cesta domů.
